Také vás může zajímat:
Ovzduší dnes a za komunismu. Je v tom rozdíl?
Byl skutečně socialismu tak přísný? Byly americké auta v komunistickém Česku?
6 věcí, které si budete zajisté pamatovat z vašeho dětství
Pamatujete ještě na naše české motorky nebo mopedy? Kdo z vás na nich jezdil nebo ještě jezdí?
Jak to měly maminky za komunismu? Těžší než dnes? Látkové pleny soupravičky byl standard.
Pamatujete na Mejdlíčko? Na mytí rukou ale nebylo. Víte k čemu se dělalo?
Pamatujete také jaké byly lahůdky za socíku? Co takhle náš legendární český chlebíček? Jak se vyráběl? Je vůbec český?
Pamatujete ještě diskotéky za komančů? Byly lepší než teď?
Diskotéky, velmi oblíbené odreagování u mladší generace. Pojďme se podívat, jaké byly za minulého režimu.
Diskotéky za socialismu vznikly ke konci šedesátých let, které v té době nebyly tolik oblíbené, jak se mohlo zdát. Ze začátku to ale na diskotékách vypadlo takže lidé jen pozorovali co se dělo na parketu a postávali. Tak později diskžokejové dělali např. akce, první tři páry co budou tančit, mají příští diskotéku vstup zadarmo. Díky tomu se začal plnit parket, a diskotéka vypadala mnohem lépe. První známý český diskžokej se jmenoval Pavel Černotský. Na úplně prvních diskotékách bylo směšné vstupné, kolem 3 a ž 4 kčs. Publikum v té době nebylo vybírávé a poslouchá všechno na co se dá tancovat. Roku 1970 se diskofilové dělí na diskofandy a metalové fandy tzv. „diskouši“ a „metláci“. Roku 1980 na scénu přicházejí veksláci. V Praze byly už za dob socialismu diskotéky na světové úrovni, takže všichni chodily hezky oblečený a upravený. Nejčastější oděv byly džíny, nebo bílé kalhoty a tenisky. Nebyly vyjímkou ani policejní zátahy se psy, kdy se celá hala rozsvítila, přestala se hrát muzika a probíhala kontrola občanských průkazů. Ten kdo neměl občanský průkaz, musel jet na služebnu VB.
Nejčastěji se hráli československé hity od známých českých úmělců, Kotvald a Hložek, Věra Špinarová, Michal David atd. Dále se většinou hráli italské diskotékové hity, později i některé světové písně. Desky diskžokejové scháněli na burzách a kdo měl styky, tak měl hudbu dováženou přímo ze zahraničí. Kontakt se zahraniční hudbou, byl v té době velmi důležitý.
Už v této době se hrály písňičky na přání, které ale ovšem nebyly zadarmo. Často si je na diskotékách nechávali hrát veksláci, aby prostě ukázali že na to mají. Cena se pohybovala přibližně okolo 600 kčs za song, takže obyčejný člověk, by si o tom mohl nechat zdát. Díky těmto penězům si diskžokejové tenkrát žili na vysoké noze.